Všechno, co potřebujete vědět...

Nakradený majetek zabavit v plné výši, důkazní břemeno musí nést darebák. Když neprokáže, že majetek získal legálně, přijde o něj. Takový zákon chtějí zemanovci, kteří sbírají podpisy pod svou petici.  Jistě je velmi lákavé, abychom měli metr na nepoctivce, ale člověka hned napadne řada otázek, jak by to vlastně mělo fungovat. Protože ani na stránce „Všechno, co o naší petici potřebujete vědět!“ jsem nenašel, co bych potřeboval vědět, napsal jsem e-mail s pár dotazy na adresu uvedenou na petičním archu.

V dotazu popisuji modelovou situaci: „Soused má auto, na které bych si já nikdy nevydělal. Moc souseda nevidím, že by chodil někam do práce. Mohu ho pak udat a on bude muset dokládat, jak k tomu autu přišel? Co když ten soused řekne, že má příjmy z podnikání v zahraničí, bude to muset také prokazovat, a když to neprokáže, tak se mu to zabaví? Bude se to týkat i cizinců na našem území? Jakou očekáváte změnu vlastnické struktury například nemovitostí v Karlových Varech?“

V podstatě obratem mi odpověděl místopředseda zemanovců Vladimír Kruliš. Píše mi: „Rozhodně není zákon určen na `napráskání souseda' a ztěžování života pracujícím lidem. Je primárně zaměřen na lidi, u nichž je zcela evidentní propastný rozdíl mezi drženým majetkem a příjmy. Tam to již nebude o autě, ale o vilách za desítky milionů atd.  Nechceme znepříjemňovat život slušným lidem, ale mít páku na ty, kteří jsou nyní téměř nepostižitelní.“

Rath, Gross, Karlovy Vary

Poděkoval jsem za laskavou odpověď, ale stále v tom mám řadu otazníků, napsal jsem tedy panu místopředsedovi znova: „Jak by to fungovalo třeba u pana Ratha, který řekne, že ty miliony jsou jeho otce, který je vydělal v zahraničí? Bude muset ten zahraniční příjem doložit, jinak o ně přijde? Co vlastně bude stačit na to doložení? Čestné prohlášení nějakého katarského prince? A jak to zafunguje u pana Grosse, taky o to přijde, když nedoloží, jak vlastně k těm penězům jeho strýček Vik přišel? No a jak to bude s těmi vilami za desítky či stovky milionů v Karlových Varech, když jejich ruští majitelé nedoloží, že si na ně poctivě vydělali, přijdou o ně? Nehrozily by nám pak nějaké mezinárodní arbitráže? A když říkáte, že to určitě není na ,napráskání souseda´, kde vlastně bude ta hranice? Co když ten soused poctivě nepracuje? A co když někdo bude chtít toho souseda napráskat, jak to bude v zákoně ošetřené, aby k tomu nedocházelo?“

Když odpověď během dvou dní nedorazila, zaurgoval jsem své otázky s několika doplněními:

„Co když u někoho nepoctivého zjistíme, že přebývá v té Vámi zmiňované vile za desítky milionů, nicméně tato vila mu nepatří, patří nějaké, řekněme kyperské, společnosti. Zjistit vlastnickou strukturu této společnosti se ovšem nepodaří, bude ji vlastnit třeba nějaká kajmanská společnost atd. Dotyčný podezřelý je v té vile pouhým nájemníkem, přesto však – podezření je veliké. Jak si s tím pak Vámi navrhovaný zákon poradí?

Ptal jsem se Vás též na to, jaký dopad by měl Váš zákon na vlastnickou strukturu v Karlových Varech. Budu ještě o něco konkrétnější: zadal jsem do katastru nemovitostí dotaz na vlastnictví zcela náhodně vybrané karlovarské budovy. Nijak překvapivě, hned napoprvé mi vyjelo eseróčko vlastněné několika občany Ruské federace. Řekněme, že by měl někdo pochybnosti o jejich poctivosti. Jak se bude Vámi navrhovaný zákon v této věci aplikovat? Jak budou muset prokazovat původ příjmů a majetku? Budou muset předložit výplatní pásky z Ruska, nebo audity jejich ruských firem, aby nebylo pochyby, že to mají všechno poctivě? Nebo se jich (a žádných cizinců) zákon týkat nebude?“

Zmínil jsem též, že se o této petici chystám napsat blog, a protože bych tam měl nerad něco špatně pochopeného, velmi bych uvítal jeho odpovědi.

Právnící čas nemají?

Odpověď byla stručná: „Už jsem Váš dotaz předal naší odborné komisi, ve které sedí právníci - nedokáži Vám odpovědět, protože dotaz je příliš odborný. Jakmile dostanu odpověď, budu Vás informovat.“

Odepsal jsem, že tedy počkám do víkendu, až budu psát tento příspěvek, že do té doby si s tím učení právníci snad nějak poradí.

Toto však pan místopředseda zemanovců nemůže slíbit: „Veškeré naše komise jsou neplacené a schází se dle potřeby. Nejsou to zaměstnanci strany.“

To mne příliš neuspokojilo, odepisuji panu místopředsedovi Krulišovi: „pokud je to s tím zákonem myšleno vážně, tak přesně takovéto otázky by měly být celkem důkladně promyšlené. Představte si, že Vaše strana vyhraje volby, bude chtít takovýto zákon prosadit a právníci z komise Vám pak řeknou, že to prostě nejde, a jediné, co jde, bude až na nějaké kosmetické detaily totéž, co už je ve stávajícím trestním zákoníku, případně občanském zákoníku (bezdůvodné obohacení), které označujete za bezzubé. Jak to pak voličům a signatářům té petice vysvětlíte? Že než jste tu petici spustili, tak jste neměli čas se s právníky poradit?“

Očekávaný efekt - ví to někdo?

Doplnil jsem ještě jednu otázku, na kterou snad právníky nebude potřebovat: „Na základě stávajících znalostí o naší společnosti, pokud by Vámi navrhovaný zákon vešel v platnost, kolika lidí by se podle Vašeho názoru během prvních 5 let dotkl a jaká by byla hodnota podle něj zabaveného majetku? Stačí řádový odhad – lidí 1, 10, 100, 1000, nebo 10 tis.? A majetku 10 mil., 100 mil., 1 mld., 10 mld., nebo 100 mld.? Nebo ještě víc?“ Docela by mne zajímalo, zda efekt, který zákon přinese, převýší náklady s ním vzniklé.

Cílem je diskuse a dva pilíře

Odpověď: „My ale nejsme zákonodárci a touto peticí chceme vyvolat politickou diskusi o nutnosti tohoto zákona, najít cestu, jak se shodnout na jeho finální podobě s akcentem na dva pilíře – přenesení dokazovací povinnosti na dotčenou osobu a zabavení neprokázaného majetku v plné výši. Toto LZE. Je namířen na osoby, jejichž majetek zcela neodpovídá reálným příjmům. Detaily jsou na ústavně-právním výboru a té straně, která bude zákon dávat dohromady a navrhovat jej. Budeme-li to v budoucnu my, pak jej připravíme detailně a započneme diskusi směřující k jeho schválení. Znovu Vám opakuji, že my chceme docílit toho, aby se lidé zajímali, jak vládnoucí strany tento zákon prosadí a jaká bude jeho finální podoba. Cílem je postihnout osoby, které se dnes lidem smějí a jsou v podstatě nepostižitelné.“

Pan místopředseda, vystudovaný expert na marketing a reklamu, znovu zdůrazňuje, že cílem petice je vyvolat celospolečenskou diskusi a že on není ten, kdo by mohl odpovídat na odborné otázky: „...já jsem proveditel petice, zodpovídám za její perfektní organizaci, nikoliv za náplň budoucího zákona.“

Nechci jej již dál týrat, a pokud je tedy spíše jeho parketou technologie petiční akce než fungování požadovaného zákona, prosím jej o kontakt na někoho, kdo o obsahu ví víc - myšlenkového otce toho nápadu, který by mi mohl dát fundovanější odpovědi.

Myšlenkový otec

„Tou osobou je Miloš Zeman,“ odpovídá Vladimír Kruliš,  „který zákon prosazuje a mluví o něm již několik let. Tam bude čas na diskusi složitější.“

Více se již mými dotazy pan Kruliš zabývat nechce. „Já mám k dnešnímu dni 80 000 podpisů. Kolik jich Vašim stylem budete mít Vy? 1000, když dobře? A potom ryze marketingová otázka – čí petice bude média zajímat víc, která k něčemu bude a která se nikde ani neobjeví?“ uzavírá pan místopředseda diskusi, třebaže já žádné podpisy nesbírám a zajímám se pouze, jak věci fungují.

Nezbývá mi než jít k originálním zdrojům. Podařilo se mi najít záznam tiskové konference prezidenta Zemana po jeho návštěvě Nejvyššího soudu v Brně z 21. května. „Tak například pan Pitr má zámek v Jesenici za 400 milionů korun, pan Krejčíř má vilu v Dobřichovicích za 220 milionů korun,“ vysvětluje Miloš Zeman, komu a co by se mělo podle jím navrhovaného zákona zabavovat. „Paní předsedkyně právem argumentovala, že jsou případy, kdy si na některých lidech nic nevezmete,“ pokračuje Zeman o diskusi s  Ivou Brožovou, „ale dva příklady, které jsem uvedl, tomu odporují.“

Na tom se snad už dá stavět. Když se podíváme do katastru nemovitostí a do obchodního rejstříku, zjistíme, že tzv. Pitrův zámek patří eseróčku, které patří jinému eseróčku, které patří nějakému panu Éderovi. Pan Éder tedy o „Pitrův zámek“ zřejmě přijde. Dobře mu tak: protože má co do činění s Tomášem Pitrem, je tím pádem taktéž „sprostým podezřelým“, jak Miloš Zeman s oblibou cituje Cimrmana.

Kdo rozhodne o sprostém podezřelém?

Je-li cílem zemanovců otevřít celospolečenskou diskusi, zapojuji se do ní. Další otázka, která mne napadá, je tato: o tom, kdo je sprostý zločinec, u nás rozhoduje soud. Trvá to sice dlouho a ne vždy se to podaří, ale je šance, že se tak stane po jakž takž férovém procesu. Kdo ale bude rozhodovat o tom, kdo je sprostý podezřelý? Závistivý soused? To podle pana místopředsedy ne (ač zřejmě nemá úplně jasno, jak tomu zamezit). Státní zástupce? Nebo pan prezident? To zatím nevíme.

Politická objednávka je zřejmě taková, že se má majetek zabavovat celospolečensky známým darebákům. Pravděpodobně se ale též chceme vyhnout mezinárodní šlamastyce, pokud bychom neodborně zabavovali majetky zahraničních subjektů, které nás tak nějak nepřesvědčily o své poctivosti. Ustanovíme na to nějakého lidového komisaře, který bude vědět, čeho si lid žádá, ale nedopustí, abychom se dostali do konfliktu se strategicky významnými zeměmi? Kdo ho bude jmenovat a na základě jakých kvalifikačních předpokladů? Postačí třeba dobrá znalost marketingu a příslušnost ke správné politické straně?

Je dobře, že se lidé zapojují do petičních akcí a dávají najevo zájem o politickou situaci. Nebylo by ale dobré nechat si od organizátorů nejprve podrobně vysvětlit, čeho vlastně chtějí dosáhnout?