Může tohle prezident dělat?

Zřejmě může. Stejně jako mu žádný zákon nezakazuje obohatit sbírku korunovačních klenotů o další, větička z vysokoškolského zákona o tom, že profesory jmenuje prezident, mu nezakazuje podpis odmítnout. Pokud si ale prezident prostě nepostavil hlavu „jen tak“, očekává se, že k odmítnutí návrhu vědecké rady Univerzity Karlovy bude mít nějaký závažný důvod.

Jaké k tomu mohl mít důvody?

V tomhle kvituji, že mě pan prezident přiměl se zamyslet. Na rozdíl od některých komentátorů se nedomnívám, že prezidentův podpis je čistě ceremoniální. Jeho roli jsem vnímal jako jakousi záchrannou brzdu pro případ selhání orgánů univerzity. Stalo se, že prezident Havel nejmenoval navrženého kandidáta na rektora (zjistilo se, že šlo o spolupracovníka StB). Ten pak kandidaturu stáhl a akademický senát univerzity navrhl jiného. Analogickou situaci znám z naší univerzity, kdy před časem rektor odmítl jmenovat děkanem jedné fakulty kandidáta zvoleného akademickým senátem fakulty. Rektor své rozhodnutí řádně zdůvodnil, neúspěšný kandidát se soudil (zákon přece říká „děkana jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu fakulty rektor“, takže jak může nejmenovat...?), soud prohrál: rektor měl právo jej nejmenovat. Ve zdůvodnění rektor uvedl, že to bylo „...zejména kvůli nedostatečné odborné kvalifikaci, vědecké, pedagogické a manažerské zkušenosti a reputaci kandidáta ve vědecké obci“ a soud na tom neshledal nic špatného. Senát mezitím zvolil jiného kandidáta – tedy kandidátku, která coby děkanka vede fakultu úspěšně dodnes.

První mě jako důvody pro možné nejmenování profesorem napadly „smrtelné akademické hříchy“ typu plagiátorství nebo falšování dat (viz můj páteční komentář z doby, kdy prezident ještě svůj důvod šlechetně tajil aby pana Putnu „neponížil“). Zákon říká, že „v řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru“. Falšování dat z vědecké práce diskvalifikuje - pokud by tady prezident zafungoval jako poslední záchranná brzda, bylo by to v pořádku.

V pondělí se ale pan prezident nechal slyšet, že mu vadil transparent, který Martin Putna držel na demonstraci Prague Pride.

Jaké transparenty vadí?

Četl jsem názor, že text na transparentu je nehodný vysokoškolského pedagoga. Mohl by toto být legitimní důvod? Souhlasil bych s argumentem, že třeba účast na demonstraci podporující nenávist k nějaké skupině lidí, nebo fyzické napadání oponenta, lze považovat za diskvalifikující po pedagogické stránce. Třeba kdyby býval pan Putna házel vajíčky na pana Paroubka, asi by tu byla jeho pedagogická kvalifikace diskutabilní. O nic takového tam ale nešlo. Proč má vadit text „katolické buzny zdraví Bátoru“? Kdyby za „katolické buzny“ pan Putna označoval někoho jiného, mohlo by to být vnímáno jako urážka. Když je to míněno v první osobě, zřejmě jako provokující odpověď těm, kteří „buzny“ nemohou vystát a urážejí je při všech příležitostech, co na tom může komu vadit? Co vlastně podle pana prezidenta smí vysokoškolský profesor nést na transparentu? Kdybych šel do průvodu s cedulí „nekatolická nebuzna zdraví Zemana“, bude to v pořádku, nebo to bude neslučitelné s mým profesorským titulem? A co všechno ještě?

Chce pan prezident tímto způsobem „kultivovat“ společnost, aby z ní vymizely nespisovné výrazy jako „buzna“, kterými by pedagog kazil mládež? To od něj působí zvláště důvěryhodně... Kažení mládeže je ovšem těžký zločin, za který bodří Atéňané poslali na smrt Sokrata. Prý byl jako ovád, provokující ctihodné spoluobčany štiplavými otázkami. Podrýval jim autoritu, staleté tradice a zaběhnutá božstva. No nezabili byste ho? Dnes tak drakoničtí nejsme, ale mělo by být tohle důvodem k odmítnutí profesury? (Dnes by školometi Sokratovi předhazovali spíš nedostatek vlastních publikací, které za něj napsali jeho studenti, ale to je jiná kapitola.) Je záměrem pana prezidenta směřovat profesorstvo k názorové a vyjadřovací konformitě? Pokud ano, je to pádný důvod, aby se akademická obec rázně ohradila.

Další možnosti nejmenování?

Pokud by prezident chtěl ukázat svaly, mohl by si dát projet záznamy ze všech řízení a zaměřit se na nejslabší kusy. O názoru, zda je u nás profesorů málo nebo moc, se dá diskutovat. Předchozí prezident mínil, že moc, ale tím, že tento názor při každém jmenování řekl, to skončilo. Kdyby nové koště identifikovalo v každém oboru jedince s nejslabším publikačním záznamem či z nejslabších univerzit a ze štosu profesorských návrhů jich řekněme pětinu vymetlo, způsobilo by to pořádný rozruch. Zas by byl jekot, argumentovalo by se narušením staletých tradic a neodbornými či politickými zásahy, ale v principu by se to dalo ustát. Pokud by prezident skutečně identifikoval tu spodní pětinu, posílil by prestiž těch, kteří by prošli jeho sítem a snad v některých z nich našel i spojence. Musel by ale jet po odbornosti a nikoliv po politických zásluhách či prohřešcích. Není to lehké, ale kdo by to dokázal, mohlo by to jeho pozici posílit.

Jako podstatnější výsledek bych ale viděl, že by se tu rozhořela tvrdá diskuse o kvalitě profesorských řízení i vysokých škol samotných. Někde by přišla bolestná sebereflexe. A určitě by se tu začalo všelico hýbat.

Jiné řešení? 

Jenže výše zmíněná úvaha je podmíněná existencí osvíceného panovníka. Na tu se ale nelze spoléhat. Hrozba, že tu  bude v poslední instanci rozhodovat místo osvíceného panovníka mstivý vyčuránek, který bude argumenty o „odborné nedostatečnosti“ kamuflovat své osobní účty s kandidátem, je veliká. Proto budu raději, když se pan prezident ani nebude snažit hrát roli odborného garanta a strážce kvality.

Svůj názor na profesury jsem před časem prezentoval tady – ale v akademickém světě jsem s ním v menšině. Domnívám se, že profesory by si měly jmenovat vysoké školy samy. Kdo by byl profesorem, byl by profesorem jen dané školy. To pozlátko se společnou fotkou prezidenta s novopečeným profesorem by se dalo oželet. Na vysoké škole by bylo, zda její profesura bude zárukou vysokého standardu, nebo zda si naseká profesorů jako králíků. Stát by pak dohlížel na celkovou kvalitu a podle ní alokoval školám finance. Ale nikdo by se nemusel starat o to, zda transparent, který chce nést, nebude třeba některému příštímu prezidentu sloužit ke kádrování.