Doktorská studia na Akademii?

V posledních dnech opět zazněla touha Akademie věd mít také možnost udílet doktorské tituly – sobotu v Českém rozhlasu, ale též na úterním sněmu AV ČR. Je to správná cesta? A nebylo by po ruce lepší řešení?

Vysokoškolské vzdělávání v programech bakalářských, magisterských i doktorských je dnes doménou vysokých škol. Podle zákona nikdo kromě vysokých škol nemá právo udílet akademické tituly, tedy ani Ph.D. Argumentem Akademie proč by se toto právo mělo rozšířit i na ni je, že zatím zůstává nevyužit její značný vzdělávací potenciál.

Je toto ale nejlepší způsob, jak tento potenciál využít? Vysokým školám se tento návrh pochopitelně nelíbí. Kromě toho, že mají vysoce vzdělané doktorandy, musejí věnovat spoustu času a úsilí i mase magisterských a bakalářských studentů, z nichž část je zákonitě méně bystrá, než ti, kteří to dotáhnou na doktorát. Návrh, aby Akademie převzala doktorská studia, vnímají tak, že by ústavy AV slízly smetanu, kdežto na univerzity by zbyla práce s nižší kvalifikací studentů. Ideál univerzity, kde se prolíná vzdělávání od bakalářů po doktorandy, a kde se dbá na úzké sepětí výuky a výzkumu, by dostal podstatné trhliny.

Cesta vede jinudy

Domnívám se, že efektivnější cesta k využití vzdělávacího potenciálu ústavů AV vede jinudy. Mohly by se stát součástí vysokých škol – se vším, co k tomu patří. Inspirací by nám mohly být vyspělé evropské země srovnatelné velikosti: výzkum se tam provádí dominantně na vysokých školách. Obrázek z Analýzy stavu výzkumu, kterou pro vládu připravuje její Rada pro výzkum, to ukazuje jasně: kromě Bulharska, Rumunska, Slovinska a Slovenska mají všechny země EU vyšší poměr veřejných výdajů vysokoškolského ku vládnímu sektoru než my. Zatímco v ČR je to 48/52, v Rakousku 83/17, ve Švédsku 84/16, v Dánsku (kde se nedávno reformoval systém VŠ a výzkumu) 93/7. Synergie vysokoškolského vzdělávání a výzkumu je tam normou.

Když něco takového říkám vrcholným představitelům AV, pochopitelně se jim to nelíbí. Občas se jich zeptám na konkrétní argumenty proti takovémuto spojení. Než je hovor rychle převeden na jiné téma, podařilo se mi postupně zaznamenat tyto hlavní námitky:

• Na vysokých školách je větší byrokracie. (Byrokracie je samozřejmě problém, její míra fluktuuje od školy ke škole a netroufám si říct, že by toto tvrzení bylo univerzálně neplatné. Nejsem si ale ani jistý, jestli je univerzálně platné, tedy že na každé VŠ je skutečně horší byrokracie než na všech ústavech AV. )

• V Akademii se dělá lepší výzkum, jehož kvalita by se přechodem na VŠ naředila. (Argument funguje jako spolehlivý startér pro mé choleričtější kolegy z VŠ. Diskuse se pak změní na výčet příkladů „kdo dělá lepší výzkum“. Protože snadno najdete ilustrační ukázky pro jednu i druhou variantu, můžete bokem od původního tématu plodně disputovat libovolnou dobu.)

• Omezilo by to pluralitu. (Argument jsem slušel od kolegy z věd filozofických. Pokud ho dobře reprodukuji, jde o to, že v jejich vědách se jedná o hodnotách spíše než o věcech. Tím pádem filozof jedné filozofické školy bývá zneuznán kolegy jiné filozofické školy s jinak postavenými hodnotami. Pokud by tedy jejich ústav byl zašuplíkován do fakulty, které by vládl filozof oponentní filozofické školy, mohl by jeho vědecký názor býti potlačován a pluralita tím trpěla.)

• Byl by řev.

A to je zhruba všechno. Poslednímu argumentu je ale třeba se ještě chvíli věnovat: komu by vlastně takovéto spojení vadilo a proč. Vycházím přitom z představy, že proces připojování ústavů k vysokým školám by měl být založen na dobrovolné bázi a vzájemné výhodnosti s tím, že finance by jednotlivým subjektům tekly na základě stejného klíče – podle parametrů výuky a výzkumného výkonu. Pracoviště AV by k takové fúzi mohla být motivována tím, že získají přístup k financím, ke kterým dosud přístup nemají (a často si na tuto nerovnost stěžují) - tedy především k prostředkům za výuku studentů. Univerzity (či fakulty) tím, že spojení s výkonnými výzkumnými pracovišti posílí jejich statut výzkumných škol. Na tuto infrastrukturní fúzi by pak nebylo marné využít prostředky strukturálních fondů z příštího programovacího období - namísto staveb dalších megacenter.

Komu by to vadilo?

Kromě všeobecné nechuti vystoupit ze zóny komfortu to ovšem zároveň musí vzbudit odpor z řady důvodů:

• Na VŠ se to nebude líbit nevýkonným pracovníkům, kterým na pracovištích přibude silná konkurence.
• Lidem z AV se nebude chtít do změny režimu a do toho, že se budou muset začít starat i o masu studentů, která nutně zahrnuje i ty podprůměrné.
• Nebude se to příliš zamlouvat ani špičkovým výzkumným pracovníkům, kteří nezřídka mají plný úvazek jak v některém ústavu AV tak i na VŠ (často ne jedné): takovéto zjednodušení a zprůhlednění úvazkového portfolia by si leckdo nemusel příliš přát.
• Protože většina ústavů AV sídlí v Praze, logická by byla jejich integrace do některé z pražských škol. Některým mimopražským vysokým školám se tedy nebude líbit, že by jim měli nabobtnat pražští konkurenti.

Šetření o organizaci...

Možná těch argumentů bude víc, ale nikde jsem je neviděl rozepsané. Přitom by nemuselo být od věci věnovat tomuto tématu podrobnější diskusi. Ostatně jedno z hlavních doporučení Mezinárodního auditu výzkumu říká, že „[Rada pro výzkum] by měla zahájit šetření o organizaci, výkonnosti a dělbě práce mezi univerzitami, AV ČR a dalšími výzkumnými organizacemi s výhledem na návrh opatření vedoucích k modernizaci a případnému přerozdělení rolí mezi těmito organizacemi.“ Doporučení je svou mlhavostí sice jak vystřižené z Jistě pane ministře, nicméně pod takovýmto „šetřením“ bych si dokázal představit i zpracování studie proveditelnosti výše zmíněné fúze. Možná bychom se z ní nakonec dozvěděli, že by to bylo neproveditelné či zbytečné, protože stávající stav je blízko optima, ale domnívám se, že by stálo za to si to přečíst a posoudit váhu argumentů. Pokud se má u nás z evropských peněz spotřebovat cca 110 mil. na projekt vzniku nové metodiky hodnocení a financování výzkumu (velmi se na něj ve svém projevu těší i předseda Akademie), jistě by se do toho takováto studie vešla. Třeba bychom se tam dozvěděli i něco víc o optimální cestě k využití vzdělávacího potenciálu, který snad někde leží ladem.