Deset svazků, celkem 1224 stran výsledného českého textu závěrečné zprávy, několik konferencí a sborníků, původní rozpočet 90 milionů (prý to ale vyšlo levněji, snad 70 mil.). To je Mezinárodní audit výzkumu, který si často berou do úst hlavně kritici současného systému hodnocení a financování vědy. Co nám vlastně přinesl? A stálo to vůbec za to?

Měl jsem to štěstí být jedním ze tří oponentů obou průběžných i závěrečné zprávy, takže jsem se mohl s „Auditem“ docela podrobně seznámit. Jeho výsledky doporučuji k přečtení každému, kdo se o politiku výzkumu zajímá - a také doporučuji přečíst si posudky oponentů. Všechno najdete zde.

 Nezpochybnitelný pohled

Myšlenka Auditu je pěkná: je jasné, že v oblasti výzkumu jsme daleko od optima, a protože kapři nejsou nejlepší stratégové v oblasti rybníkaření, k optimalizaci rybníka je užitečné mít k dispozici nezaujatý pohled zvenčí. Velmi by pomohlo, kdyby do našeho propletence křehkých vztahů, aliancí a dílčích zájmů zaznělo kvalifikované slovo o tom, jak náš systém zjednodušit a zefektivnit. Jak mezi dvěma a půl tucty univerzit, čtyřmi a půl tucty ústavů Akademie věd a osmi tucty dalších „výzkumných organizací“ najít ty, které ještě má smysl financovat. Jak najít efektivní cestu od peněz vybraných na daních k těm, kdo je promění ve špičkové výsledky. Něco takového jsem si představoval, když na začátku projektu jeho hlavní řešitelka prezentovala cíle a zmiňovala „nezpochybnitelný (autoritativní) pohled zahraničních odborníků“. Samozřejmě, že slovo „nezpochybnitelný“ musí nutně u každého vědce vzbuzovat cukání koutků - koho by nelákala možnost zpochybnit nezpochybnitelné? Ale na výsledky jsem se těšil.

 Deset doporučení

Shrnuty v kostce, určitě stojí za přečtení i přemýšlení. Na stranách 18 a 19 souhrnné zprávy je najdete v deseti bodech. Měli bychom urychleně provést „slibované reformy státní správy“. Všechny procesy by měly být maximálně transparentní, jednotlivé orgány by měly „podrobně zveřejňovat svá rozhodnutí včetně důvodů, které k nim vedly“. Stát by měl zvyšovat výdaje na VaV s cílem dávat 1 % HDP na výzkum v roce 2020 (při dnešním HDP a výdajích na VaV by to znamenalo během 8 let zvýšit státní výdaje z 26 miliard na 38 miliard - tedy pěkný fofr). Měli bychom zahájit „šetření o organizaci, výkonnosti a dělbě práce mezi univerzitami, AV ČR a dalšími výzkumnými organizacemi s výhledem na opatření vedoucí k modernizaci a případnému přerozdělení rolí mezi těmito organizacemi“. Naléhavě řešit „neuvěřitelně nízkou úroveň účasti žen ve výzkumu, která představuje obrovské plýtvání talenty.“ GAČR a TAČR by měly být řízeny ministerstvy, vztahy mezi agenturou a řídícím orgánem by měl mít charakter výkonnostní smlouvy. Měli bychom dávat méně peněz prostřednictvím vysoutěžených projektů a více na institucionální financování. Sice je dávat na základě ověření kvality výzkumu, ale trošku zpomalit s tím vyhodnocováním, jednou za 5 let nám stačí, takže klídek. Současnou metodiku hodnocení tedy rozhodně zrušit. Nahradit kafemlejnek systémem výkonnostních smluv s „retrospektivní i prospektivní složkou“ (případná podobnost s někdejšími výzkumnými záměry je čistě náhodná). Hodnocení by mělo přispívat také k plánování a vývoji politik a programů. Jsme na tom bídně s internacionalizací, měli bychom „zahájit konzultace na toto téma a zadat studii s cílem vytvořit strategii internacionalizace českého výzkumu, vývoje a inovací“. Nic moc je to u nás i v oblasti povědomí o duševním vlastnictví - měli bychom tedy vyhlásit „kampaň na vzdělávání v oblasti práv duševního vlastnictví“.

Jak přeplout řeku

Je tam jistě spousta nosných a krásných myšlenek. Nemohu se ale zbavit dojmu začínajícího plavce, který byl hozen do prudké řeky aby přeplaval na druhý břeh. Teprve se učí tempa, snad to i trochu jde, už se dohrabal doprostřed, když v tom mu pán ze břehu začne radit, že tam neměl lézt dřív, než si vezme neoprén a lodičku a tedy má hned přestat plácat rukama a jít zpátky, nebo že se utopí. Jistě skvělá rada, hodná pana hraběte ve zlatém kočáře.

Že přeháním? Přečtěte si první průběžnou zprávu: nemáme prý dopustit, aby se použila Metodika hodnocení výsledků na stanovení plných dvou třetin (!) institucionálního rozpočtu, nebo že našemu systému výzkumu, vývoje a inovací hrozí vážné riziko. Raději prý nedělat nic, než použít prostředek, který nám hrozí zkázou. Píše se srpen 2010, řeč je o rozpočtu na rok 2011, který už dávno Rada pro výzkum odeslala vládě a ta jej za chvíli pošle Sněmovně. Neexistuje zákonný prostředek, jak toto zvrátit. Navíc se blíží mnohem horší pohroma: podle platného zákona se zanedlouho začne sestavovat návrh rozpočtu na rok 2012 a tam má již téměř celá institucionální podpora jít podle kafemlejnku. Plavec se ale ani teď nezastavil a nešel zpátky, jak mu moudře radí pan hrabě. Zkáza je nevyhnutelná, plavec utone, český výzkum čeká ponurý konec. Že už máme konec roku 2012 a ono nic? Tak asi tedy příští rok...

Dosti mne překvapovalo, jak rychle nám firma zpracovávající doporučení dávala rady - na základě neaktuálních materiálů či nesprávných dat. Nemá smysl se tu o všech detailech rozepisovat, ale zájemce odkazuji na své oponentní posudky.

Držme se historie

Nad některými radami ovšem zůstává rozum stát. Než se u nás vybuduje dokonalý systém hodnocení a financování, je třeba nějak přečkat mezidobí. Jak? „..navrhujeme přidělovat institucionální podporu ‘historicky’, podle průměru ročních částek, které organizace dostávaly v posledních letech. Změny posledních let byly dramatické a tak bude třeba použít průměry za poslední tři nebo pět let. Navrhujeme, aby instituce dostaly tu částku, která bude vyšší“ (příloha 3, str. 158). Kde na tu „vyšší“ částku vzít peníze pan hrabě neříká. Také se v této kapitole nezmiňuje o nově vybudovaných centrech z operačních programů, která tu před pěti ani třemi lety nebyla a jejich historický rozpočet je tedy nulový. Při svém vzniku ale tato centra často deklarovala, že na svůj provoz získají institucionální podporu díky výsledkům, které vygenerují. Co s nimi? Dát jim historickou nulu a nechat je padnout? To by bylo asi špatně. Nebo jim dát peníze bez ohledu na výsledky, aby tu mohla vesele vegetovat do doby, než tu podle moudrých rad vyprojektujeme, opřipomínkujeme, schválíme, pilotně odzkoušíme a poté zavedeme onen dokonalý systém hodnocení a financování? To mi přijde ještě horší.

Koupili jsme si strategii?

Celý název projektu je „Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR a implementace jeho výsledků do strategických dokumentů“. Zajímavé je, že po nějaké implementaci do strategických dokumentů zatím není vidu ani slychu. Člověk by očekával, jak Rada pro výzkum bude hned po zveřejnění finální zprávy kutit na přebudování struktury poskytovatelů podpory, jak bude vypracovávat strategický plán nárůstu financí na výzkum tempem 1,5 mld. ročně, jak bude strategicky plánovat feminizaci našeho výzkumného prostředí, jak se bude zabývat přerozdělením rolí VŠ a AVČR a modernizací struktury výzkumných organizací, jak vytvoří strategii internacionalizace a jak rozjede kampaň na vzdělávání v oblasti duševního vlastnictví. Nic z toho se nekoná a nic z toho ani není na programu Rady pro výzkum, která bude tento pátek zasedat. Téma je jiné: z Auditu se vystřihne odstavec o kafemlejnku, aby posloužil coby argument v debatách, zda se rozpočet mezi kapitolu vysokých škol a AV ČR rozpočítá setrvačně, nebo z 10%, 20% nebo 30% podle kafemlejnku (že nám současný zákon dovoluje pouze variantu 100% podle kafemlejnku, protože jiná kritéria nejsou dostupná, je detail, který radní netrápí).

Ovšem není to jen vina Rady: na základě doporučení Auditu se dá skutečně jen těžko něco bezprostředně implementovat. Spíše tam najdete doporučení typu „zahájit šetření“ či „zahájit konzultace a zadat studii“, než praktický návod k postupu, jak na věc hned teď. Kdybych potřeboval chleba a pán mi za slušný honorář poradil, že v zámecké pekárně si mohu koupit výborné koláče, byl bych v podobné situaci.

Zámecké koláče

Takže jedním z posledních výstupů Rady je Memorandum, podle kterého „základní platformu pro přípravu návrhu a ověření nové metodiky hodnocení jako klíčového podkladu pro následné doporučení RVVI vládě“ představuje IPN Metodika, velký projekt MŠMT za cca 110 mil. Kč. V jeho rámci se má vypsat veřejná zakázka na zpracování nového systému hodnocení a financování výzkumu. Zda si půjdeme koupit koláče do zámecké pekárny samotného pana hraběte je zatím otevřená otázka. Nějaká zahraniční firma plná špičkových profesionálů to jistě vysoutěží a pak bude dobře: odpůrci kafemlejnku konečně budou moci usínat s pocitem vítězných bojovníků. Na hodnocení výzkumu půjde řádově 100 mil. ročně (1% institucionální podpory) a namísto strhaných úředníků z Úřadu vlády to bude dělat nová agentura plná mladých kádrů. I kdyby se na nějakou feminizaci vědy, restrukturalizaci poskytovatelů, přerozdělení rolí organizací, atd. zapomnělo, historická úloha projektu "Audit" bude splněná.