V souvislosti se středečním vyhlášením nálezu Ústavního soudu o tom, že zdanění fotovoltaiky není neústavní, stojí za zmínku, že na Ústavním soudu leží ještě jedna ústavní stížnost. Ta jde opačným směrem než požadavek senátorů, kteří nepochodili. Pro připomenutí: dvacítka senátorů (7 ČSSD, 6 bezpartijních, 4 KDU-ČSL, 2 komunisté a jeden Severočech) zastoupených advokátem Kalvodou se dožadovala zrušení zákonných ustanovení (zák. 402/2010 a 346/2010), která mj. zavedla 26% odvody z výkupní ceny elektřiny vyrobené ze slunečního záření. Jimi se stát snažil omezit přílišnou lukrativitu fotovoltaiky, která díky garantovaným vysokým výkupním cenám navyšuje cenu elektřiny pro spotřebitele. Navrhovatelé svou stížnost zdůvodňovali obavou ze zásahů do majetkové sféry investorů, ze snížení důvěryhodnosti ČR pro podnikatele a z následných arbitráží, jejichž následky „mohou hluboce zasáhnout ekonomiku České republiky“. Ústavní soud jim však zapravdu nedal.
Patnáctiletá návratnost
Brněnský fyzik Jiří Svoboda věc vidí jinak než senátoři. V zákoně o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (180/2005) se píše, že má Energetický regulační úřad (ERÚ) stanovovat výkupní ceny elektřiny tak, aby „...bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic...“. Svoboda si na základě zákona o svobodném přístupu k informacím vyžádal podkladové materiály a dopočítal se k poněkud jinému výsledku než ERÚ: Podle jeho slov: „Z informací ERÚ, poskytnutých na základě oficiální žádosti, vyplývá, že výkupní cena pro rok 2006 vypočtená z podmínky 15-leté návratnosti by měla být 10,35 Kč/kWh, kdežto cenovým rozhodnutím byla cena určená podle metodiky vyhlášky 13,20 Kč/kWh.“ Původní chyba ve výpočtech se vleče dál v následujících letech i díky dalšímu ustanovení zákona, které do konce roku 2010 neumožňovalo meziročně snižovat výkupní ceny o více jak 5 %. Zatímco řada zainteresovaných, včetně oné dvacítky senátorů si pod „patnáctiletou dobou návratnosti“ představovala dobu návratnosti patnáct let a méně, fyzik Svoboda ji čte jako právě patnáctiletou. Tedy ani o rok více, ani o rok méně. Jeho argumentace zní takto:
„Podmínku 15-leté návratnosti investice lze chápat jako elementární ochranu investorů neboť 15-letá návratnost typizovaných elektráren musí být vždy zachována. Např. při navýšení daní nebo zrušení daňových prázdnin (tj. navýšení nákladů) má investor právní nárok na navýšení výkupních cen (tj. navýšení výnosů). Stejně tak lze podmínku 15-leté návratnosti chápat jako elementární ochranu společnosti pro případ, že by došlo k pochybení při výpočtu výkupních cen (byly by stanoveny příliš vysoko a výnosy by byly neadekvátní). Pak je třeba zavést odvody ve správné výši (navýšit náklady) a výnosy tak korigovat na správnou výši zisku danou zákonem. Podmínka 15-leté návratnosti tedy vyváženým způsobem zakládá na legitimní očekávání investorů do FV elektráren i celé společnosti.“
Ústavní stížnost
A protože je nyní kvůli vadnému postupu ERÚ nyní nucen na cenách elektřiny platit víc, než kolik odpovídá jeho legitimnímu očekávání, byla zásahy veřejné moci porušena jeho základní práva a svobody. V názoru na interpretaci stanovení doby návratnosti Svobodu podpořil i bývalý ombudsman JUDr. Otakar Motejl: „...Domnívám se ..., že uvedené ustanovení nelze vykládat jinak, než že výkupní ceny musejí (při splnění technických a ekonomických parametrů stanovených prováděcím předpisem) zajišťovat návratnost investic (právě) v patnácti letech, tedy že stanovení výkupních cen zajišťujících jinou (zde rychlejší) návratnost odporuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) bodu 1. zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů“. Svoboda se se svými argumenty obrátil na Ústavní soud, po kterém chce zrušení zákona č. 180/2005 Sb. za podmínky, že mezitím nebude „nalezen a uplatněn ... způsob jak splnit podmínky § 6.odst. (1) písm. b) bod 1 zákona č. 180/2005 Sb. a odstraněny vnitřní rozpory zákona č. 180/2005 Sb. a jeho rozpor s vyhláškou č. 475/2005 Sb.“
26% odvody to neřeší
Podle Svobody 26% odvody věc neřeší: jsou stále nedostatečné a situace je nadále v rozporu s ustanovením 15-leté návratnosti. Podle jeho slov to „potvrzují údaje poskytnuté ERÚ, kdy pro velké FV elektrárny postavené v roce 2010 zůstává jejich návratnost 9 let (výnos je o 78 % vyšší, než odpovídá zákonem požadované 15-leté návratnosti) i při započtení odvodu do státního rozpočtu daným poslední novelou zákona (§7a-§7i). Pokud by odvody do státního rozpočtu byly stanoveny ve správné výši po správnou dobu, ušetřila by společnost oproti současnému stavu asi 200 miliard Kč.“
Kdo vydělá, kdo prodělá?
Co společnost neušetří, to zřejmě někdo jiný vydělá. Svoboda se pozastavuje nad tím, že v souvislosti se zavedením odvodů novelou zákona vyvstala řada žalob investorů do FV elektráren na stát. „Z pohledu předložené analýzy jsou tyto žaloby absurdní, protože ač investoři dostávají podporu vyšší, než stanovuje zákon, chtějí ji ještě vyšší. Zjevně nejbolavějším místem celé záležitosti je skutečnost, že státní správa nedokáže nebo nechce přiznat, že při výpočtu výkupních cen od počátku ignorovala zákonný požadavek 15-leté návratnosti. Proto je pro ni obtížné na tomto zákonném požadavku postavit obhajobu státu vůči žalobám. Pokud by totiž toto pochybení přiznala, musela by obratem zavést i odvody ve správné výši po správnou dobu (naplnit legitimní očekávání společnosti), což zjevně není v ekonomickém zájmu řady vlivných politiků.“
Jak argumentace senátorů, tak i fyzika Svobody stojí za přečtení a přemýšlení. Díky několika žádostem na základě zákona o svobodném přístupu k informacím jsou nyní všechny tyto materiály dostupné na stránkách Ústavního soudu. Uvidíme, jak se k tomu soud postaví.
