Akademická obec plzeňské právnické fakulty dopustila zvrácené poměry - adekvátním řešením by bývalo takovou fakultu zrušit. Před časem jsem na toto téma psal zde. Páteční rozhodnutí ministra školství postavit se proti stanovisku Akreditační komise a prodloužit fakultě platnost akreditace o další čtyři roky považuji za velmi škodlivý zásah do českého vysokého školství.

Vysoké školy mají svou samosprávu, jejich akademické senáty rozhodují, kdo bude rektorem či děkanem. Je to velká výsada, kterou ale musí provázet odpovědnost. Jsem velmi rád, že tuto výsadu volby mám, ale musí být zřejmé, že když zvolím špatně, ponesu důsledky. Pokud se mohu spoléhat, že v případě špatné volby přijde „hodný pan ministr“ zachraňovat situaci, je to špatně. „Hodný pan ministr“ se pak bude cítit povolán zasahovat kdykoliv uzná, že si ty nebohé vysoké školy zase s něčím neporadí. A to je skutečně zle.

Akreditační komise své stanovisko opírala o nedostatečné vědecké aktivity jejího učitelského sboru, poukazovala na nepravdivé informace, které jí fakulta v podkladech dodala. Eliminovat takového hráče z vysokoškolské společnosti by byl záslužný čin. Kdo na to nemá či kdo nehraje fér, nemá mezi vysokými školami co dělat. Tak vnímám ducha zákona. Ministr to vidí jinak: ve svém rozhodnutí rozpitvává, jaké formální chybičky se mu nelíbí na stanovisku Akreditační komise. Jak je to s kvalifikačními předpoklady vyučujících je vedlejší, musí dát přednost „požadavkům ochrany právní jistoty účastníka řízení“. Že tím nabourává transparentnost a čitelnost akreditačního procesu, ho zřejmě netrápí.

Svých pár minut slávy si pan ministr v pátek užil, místo toho, aby ho studenti chtěli házet do koše, mu tentokrát přišli z Plzně zatleskat. Jak ministr, tak akademická obec plzeňské právnické fakulty teď ale našemu vysokému školství dost uškodili.

 

K přečtení doporučuji i článek J. Nantla v Jiném právu a diskusi I. Telce pod ním a též vyjádření Akreditační komise k rozhodnutí MŠMT.

Dodatek z 13.3.: věcí se zabýval i Ústavní soud (29. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 466/12), který odmítl ústavní stížnost jedné ze studentek. V odůvodnění se píše "Ministerstvo školství sice na straně jedné nesmí prodloužit akreditaci studijního programu, pokud k tomu nedala Akreditační komise souhlasné stanovisko (a fortiori nesmí ani prodloužit akreditaci na dobu delší, než dovoluje stanovisko), avšak dle § 79 odst. 8 tohoto zákona (použitého přiměřeně na základě § 80 odst. 2 téhož předpisu) je oprávněno vyzvat Akreditační komisi k novému jednání k vydání stanoviska a k odstranění nedostatků v odůvodnění, zjistí-li, že skutečnosti uvedené v odůvodnění nevydání souhlasného stanoviska neodpovídají skutečnosti nebo zákonu."