Česká republika nyní pracuje na formulaci svých výzkumných priorit, jde o to, kam koncentruje v příštích desetiletích podporu orientovaného výzkumu. Malá země se zřejmě nemůže zabývat úplně vším a je tedy potřeba vybrat - tento směr u nás bude prioritní, zatímco tamten si už dovolit nemůžeme. Rada pro výzkum k tomuto účelu sestavila koordinační radu expertů, která pracuje pod vedením profesora Haňky, a též schválila šest expertních panelů pro jednotlivé oblasti (jejich názvy a složení jsou zde, některé další podrobnosti zde).

 Ovšem volba priorit není ryze odborná záležitost - jde o volbu jak naložit s omezenými zdroji a tím pádem musí jít ve finále o politické rozhodnutí. Jako takové by mělo podléhat maximální transparentnosti a vše by mělo probíhat pod bedlivou kontrolou veřejnosti. Jak si v tom stojíme?

 Úřad vlády nechal pro potřeby expertů zpracovat podkladové studie. Šlo o veřejnou zakázku za cca 24 mil. Kč, kterou vysoutěžilo konsorcium kolem Technologického centra AV ČR pro podklady k realizaci a aktualizaci Národní politiky výzkumu a část se týkala priorit výzkumu. Výstupy z této zakázky dostávali na vědomí členové Rady pro výzkum a pravděpodobně je mají k dispozici členové expertních panelů. Různé analýzy a doporučení týkající se situace ve výzkumu. Kde si je můžete stáhnout a prohlédnout? Bohužel, nemůžete.

Je pozoruhodné, jak vytrvale se úředníci brání něco takového poskytnout. Když jsem s požadavkem na zveřejňování těchto materiálů prudil na posledním zasedání Rady pro výzkum, kterého jsem se zúčastnil, tehdejší sekretář Rady a ředitel odboru (od té doby tam došlo k personální změně) zveřejňování Radě velmi nedoporučoval. Jaké byly jeho argumenty? Prý se věci, které jsou v těch analýzách, objevují ve strategických materiálech, které předkládají vládě jiné resorty - národní inovační strategie, inovační politika - od ministerstva školství a ministerstva průmyslu. Ty analýzy jsou cenné, platil si je Úřad vlády, tak proč by se to mělo dávat k dispozici, aby si z nich mohly vyrábět své strategie ministerstva, která přeci také nezveřejňují své podkladové studie. Prostě žárlivost úředníků jednoho úřadu vůči jinému, kdo poskytne svým chlebodárcům lepší „strategické dokumenty“. Že to ale v konečném důsledku neplatil žádný „úřad“, ale daňoví poplatníci, panu sekretáři bylo v ten moment jedno.

Co na to členové Rady? Nezájem, nezdržujte, postupme v jednání (Rada si před časem dala do jednacího řádu padla ve dvanáct, takže není čas na malichernosti). Pouze dr. Kopicová se vyslovila pro zveřejnění - pokud jsou to materiály, za kterými si zpracovatel stojí, ať je to přístupné. Veřejnost má těch informací málo a jde o důležitou problematiku. Ale čas běží, nezdržovat, hlasovat, odchod.

Proč je to zveřejnění důležité? Na základě těchto podkladových materiálů se má rozhodnout, kam potečou dosti významné sumy na podporu orientovaného výzkumu v příštích desetiletích. Co když jsou v těch podkladech chyby a na jejich základě se pak učiní chybná rozhodnutí? Nebylo by lepší dát veřejnosti příležitost podrobně to prozkoumat a na chyby upozornit dřív než bude pozdě?

Jeden z mých kolegů si s tím dělá upřímné starosti a ty materiály chtěl vidět. Poradil jsem mu obrátit se na Úřad vlády podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Odpověděli mu - na čtyřech stránkách textu s odmítnutím žádosti. (Jejich právní klička se odkazuje na § 11 odst. 1 písm. b - uvádím to pro zájemce, ale pro tento text to není podstatné.) Kolega podal rozklad, po nějaké době přišla odpověď: původní rozhodnutí se zrušuje a věc se vrací k novému projednání. Opět podrobný čtyřstránkový text. Žasnu - Úřad vlády má kapacity na to, aby nechal své lidi sepisovat traktáty vysvětlující proč něco nejde a pak další traktáty vysvětlující proč bylo původní vysvětlení špatné a je nutno hledat jiné vysvětlení. Nebylo by jednodušší, levnější a správnější prostě ty požadované dokumenty vyvěsit na web a jít dělat něco užitečného?

Tady nám nezbývá než vytrvale prudit: jde o studie pořízené z veřejných peněz a neexistuje důvod, proč by k nim veřejnost neměla mít přístup. Jde o podklady, na jejichž správnosti závisí i to, zda budou dosti výrazné sumy veřejných peněz alokovány více či méně správným způsobem (pokud by to na těchto dokumentech nezáviselo, pak je zřejmě nemělo smysl ani zpracovávat). V zemích, ze kterých má smysl si brát příklad (Skandinávie), je naprosto samozřejmé, že takovéto informace jsou veřejně dostupné. Jaký je důvod, aby tomu tak nebylo u nás? Předpokládám, že čtenáři zajímající se o problematiku výzkumu si dokáží odhadnout, o jaké částky se jedná a dohledat si kontakt na své poslance.

 

Pokračování z 4.1.2012: o svých strastiplných pokusech dopátrat se ke studiím o klíčových ohroženích a příležitostech rozvoje ČR do roku 2025 informuje Daniel Münich na svém blogu zde. Je pozoruhodné, jak vynalézaví dokáží  být někteří úředníci ve své misi mlžení. Myslím, že laskaví čtenáři, kteří budou v příštím roce překvapení, proč je národní prioritou výzkumu X a nikoliv Y, které by třeba považovali za mnohem rozumnější, mají časově omezenou možnost TEĎ usilovat o získání maxima informací. Po letech se pak sice bude hezky bouchat sklenicí do stolu, ale efektivnější by bylo TEĎ využít všech zákonných možností TEĎ nutit Úřad, aby vše probíhalo na světle a nikoliv v jeho temných zákoutích.