Jmenování nové Rady pro výzkum věnovala svůj komentář v Lidových novinách Lenka Zlámalová („Iluze o elitě“, LN 30.11.), svým úhlem pohledu na něj pak reagoval v dnešních Lidovkách Jiří Zlatuška („Tunelování výzkumu, vývoje a inovací“, LN 2.11.). Protože oba komentátoři vyslovují názor na věc, kterou jsem mohl sledovat zevnitř a Jiří Zlatuška zmiňuje i mne osobně, dovolím si tu doplnit oba komentátory o svůj vlastní pohled.

Nejprve k vlastnímu složení nové Rady - myslím, že mezi nově jmenovanými je několik vynikajících odborníků, kteří mají šanci přispět k její úspěšné a užitečné činnosti. Po této stránce není složení nové Rady o nic horší než bylo to minulé a Radě můžeme držet palce, aby se jí dařilo.

Text Lenky Zlámalové je přesně takový, jak jej popsal Jiří Zlatuška - omletá klišé, která opakují triviální model, aniž by měla snahu proniknout do podstaty: v Radě se prý jen akademici handrkovali o veřejné peníze, místo aby hleděli jak pomocí výzkumu přispět ke konkurenceschopnosti země. Místo koncepčních otázek jen jakýsi mikromanagement. Premiér se konečně rozhodl věc řešit a nyní nastane náprava. Na to, aby si komentátorka obstarala relevantní podklady (například se podívala do zápisů, které jsou již komukoliv dostupné - viz můj text zde), jí zřejmě nezbyl čas. Myslím, že Lidové noviny mají k dispozici novináře, kteří dokáží pokrýt problematiku politiky výzkumu výrazně lépe.

Zlatuška má též naprostou pravdu, když upozornil, že vláda porušila zákon, který říká, že člen Rady může být jmenován jen na dvě po sobě následující funkční období. Ve třech případech jsou noví členové najmenováni do třetího období. Podrobně se této otázce věnuje na svém blogu i Jiří Chýla a v následné diskusi jeho právní názor potvrzuje i právní expert profesor Telec. Poněkud krkolomně se postup vlády snažil včera na Akademickém fóru obhájit premiérův šéfporadce pro výzkum Petr Fiala: prý vládní odborníci přes právo říkali, že když nebyla naplněna první podmínka (funkční období členů Rady je čtyřleté), nemusí se dodržet ani ta druhá. Fiala prý na svém třetím jmenování nijak nelpěl, ale když už na tom premiér trval, tak zvládne i tuto funkci (kromě sekčního ředitele na Úřadu vlády a funkce prorektora Masarykovy univerzity). Domnívám se, že pohrdání zákonem a jeho účelové ohýbání je nejhorším aspektem celé situace a vymstí se nám všem - včetně těch, kteří se jej dnes z nějakého důvodu dopouštějí.

Nesouhlasím se Zlatuškou v jeho závěrech, že vědě hrozí likvidací současný systém hodnocení, podle kterého se „neúčelně plýtvají miliardy“. Podle současného systému hodnocení se nyní ročně rozděluje cca 8 mld korun podle bodovaných výsledků, kterých jednotlivé instituce dosáhly v minulých letech. Třebaže má hodnotící systém mnoho chyb, jeho nespornou výhodou je transparentnost: pokud zašvindlujete, je velká šance, že se na to přijde a dá se později zjednat náprava. Také nikdo (ani onen Zlatuškou opěvovaný Audit za 90 milionů) neukázal, které konkrétní instituce byly hodnoceny lépe, než než ve skutečnosti jsou (a získaly tak neúměrně moc peněz) a které naopak byly hodnoceny hůře (a získaly méně, než by si objektivně zasloužily). Nikdo také dosud nepředložil konkrétní návrh, jakým alternativním způsobem transparentně, efektivně a v souladu se zákonem institucionální podporu rozdělit. Zlatuška je sice jedním z mnoha kritiků, kteří otevřeně usilují o okamžité zrušení „kafemlejnku“, ale existují i odlišné názory. Například Rada vysokých škol, jíž je Zlatuška místopředsedou, schválila před několika dny svou bilanční zprávu, ve které zaznívá mimo jiné i doporučení komise pro vědu: „je potřebné zachování financování vědy dle bodového systému. Hlavními důvody jsou objektivnost tohoto systému a jeho stabilizační efekt pro vědecký výzkum v ČR“.

Musím také poopravit Jiřího Zlatušku, když odkazuje na můj blog s tím, že v něm dokumentuji, jak neúčelně utracené miliony mizí v aplikačních programech v gesci našich průmyslníků. Nejen tam - v tom posledním blogu na toto téma šlo o aplikační program v gesci ministerstva pečujícího spíše o státní správu než o průmysl a příjemcem podpory byla veřejná výzkumná instituce. Ve svých textech nepodporuji ani klišé „vědu tunelují průmyslníci, v jejichž kapsách končí veřejná podpora“, ani klišé „akademici spotřebovávají na nesmyslné bádání peníze, které by měly sloužit podpoře konkurenceschopnosti“. Smyslem mých textů je snaha o hledání obranných mechanismů proti neefektivnímu hospodaření - takové hledání ovšem dá práci a s jednoduchými klišé si nevystačíme.

Nakonec si ještě dovolím uvést na pravou míru některé spekulace na téma „proč není Opatrný v nové Radě“ (která zaznívala i na včerejším Akademickém fóru) a poznámky, co kdo sleduje novým složením Rady a proč vůči odvolaným členům zaznívají spíš denunciační poznámky než poděkování. Od premiéra jsem dopis s poděkováním dostal a žádné denunciační poznámky ani od profesora Fialy ani od premiéra nezazněly. Jejich jednání vůči mně považuji za zcela korektní. Jediné, co někteří mohli považovat za „denunciační poznámky“, by mohla být některá klišé v textu Lenky Zlámalové vyznívající ve smyslu „odvolaní jsou ti, co vedli žabomyší války, místo aby tvořili koncepce“. To ale přisuzuji spíše příliš rychlému peru novinářky, která musí pokrývat velká témata typu světové krize a na drobnosti jako výzkum jí prostě čas nezbývá. S velkou pravděpodobností mohl k premiérově volbě přispět spíše dopis, který jsem mu poslal ihned poté, co premiér avizoval odvolání předchozí Rady: své další působení v Radě podmiňuji tím, že dojde k podstatným změnám v jejím fungování. Text toho dopisu přikládám níže; myslím, že v jeho kontextu je mé další nejmenování celkem logické.

 

T. Opatrný, 2. 12. 2011

 

V Olomouci 2. října 2011

Vážený pan

RNDr. Petr Nečas

předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace

nábřeží Edvarda Beneše 4

118 01 Praha 1

 

 

Vážený pane premiére,

s potěchou vítám Vaši informaci, že hodláte kompletně obměnit RVVI. Zmiňoval jste, že v nové Radě by mohli být i někteří její stávající členové. Dovolím si zde proto na pár řádcích uvést několik svých postojů, které Vám možná usnadní rozhodování a zamezí potenciálním nedorozuměním v případě, že byste uvažoval i o mně.

RVVI je odborný poradní orgán vlády a nemá suplovat roli politiků ani úředníků. Pokud politik dokáže zformulovat své politické zadání, RVVI mu má pomoci nalézt cestu, jak cíle dosáhnout. V případě, že k cíli vede několik cest a mezi členy RVVI o nich nepanuje konsensus, je v pořádku, když jednotlivé názorové strany formulují svá doporučení v alternativách se všemi argumenty a politik nechť vykoná politické rozhodnutí, kterou cestou jít. Odborník má informovat politika, jaké volby přicházejí v úvahu, jaké lze nejspíše očekávat důsledky jednotlivých alternativ a má položit na stůl veškerou evidenci, která pro jeho závěry svědčí. Politik pak má provést informovanou volbu. Úředník se má postarat o to, aby vše proběhlo podle pravidel a aby jak odborník tak politik měli k dispozici všechno nezbytné zázemí.

Je špatně, když politik čeká, až mu odborníci hlasováním vyrobí politické rozhodnutí. Je špatně, když stanoviska odborného poradního orgánu vyrábějí úředníci, zatímco odborníci - často zcela nepřipraveni - se jednou za čas sejdou jim to schválit. Je špatně, když úředníci říkají politikům a odborníkům, co mají udělat a nikoliv naopak. Je špatně, když politik ruku v ruce s úředníkem staví odborný poradní orgán do role správního úřadu.

Jsem rád, že se vyskytly případy, které odpovídají prvnímu způsobu fungování RVVI (Rada podala návrh státního rozpočtu ve variantách, politici jednu z nich vybrali). Frustruje mne, že naprostá většina dosavadních aktivit Rady však odpovídala způsobu druhému.

Vážený pane premiére, pokud jste odhodlán přebudovat RVVI tak, aby její fungování odpovídalo první z variant, bude mi ctí a potěchou být Vám v tom k dispozici. V případě druhé varianty však velice uvítám své definitivní odvolání z funkce. Budu Vám přát mnoho úspěchů, nicméně se s radostí vrátím zpět do role externího konstruktivního kritika Rady.

S pozdravem

Tomáš Opatrný